Markéta Baginská
info@marketabaginska.com

tel.: +420737542133
IČ: 06399568

Není plátce DPH

  • Facebook - Black Circle
  • YouTube - Black Circle
  • Instagram - Black Circle

© 2023 by Fashion Diva. Proudly created with Wix.com

Můj příběh

"I pád na držku, je pohyb dopředu"

Jmenuji se Markét Baginská, některým možná známější přeždívka Bagi, či lépe zapamatovatelná Brokolička. Jsem obyčejná holka z vesnice, která propadla lásce ke dřině, tréninkům a sportu jako jednomu velkému celku.  Od závodní hry badmintonu, přes činky, bikiny fitness, crossfit, k běhu až k překážkovým OCR závodům. Zkrátka takový malý sportovní závislák, kterému se postupem času stalo z koníčku povolání.

V roce 2015 jsem absolvovala svou první trenérskou licenci a po ročním návratu z USA se rozhodla této trenérské kariéře věnovat naplno. Zúčastnila se řady seminářů, nasbírala spousty zkušeností a pokračovala ve vzdělání oboru Trenérství a Sport na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Trénování ostatních pro mě není jen povolání, ale hlavně radost. Radost z toho, že mohu pomáhat a ukázat cestu lidem, kteří chtějí a mají zájem pro své tělo a zdraví něco udělat. Sport, pohyb a zdravý životní styl se stal každodenní součástí mého života. Vaření zdravého jídla, krabičkování, trénování, motivace -Tohle vše mi přináší radost, psychické uvolnění a s tím i pozitivní přístup k životu samému.

 

Zkrátka jaké si to uděláš, takové to máš. A já to chci mít sakra hezký, tak do toho pojďte společně s semnou!

"Když se sny stávají skutečností"

“Vždy jsem byla více individualista, než team player, proto jsem již v té době zřejmě vyhledávala něco, kde nebudu muset být závislá na někom jiném a budu se moci spoléhat pouze sama na sebe.“

 

Po skončení s badmintonem jsem měla najednou hrozně moc času, atak jsem si jako správný puberťák procházela celkem rušným pubertálním obdobím, které naštěstí netrvalo dlouho a po necelém půl roku řádění skončilo :-D … Leden 2014. Měsíc, v kterém jsem se poprvé rozhodla zvednout zadek, vzít tenisky a vyběhnout do vesnického okolí. 

 

Nevěděla jsem kde, ba už vůbec jak. Jediné, co jsem v té době věděla bylo, že chci zkárka běžet. A co jsem chtěla, to jsem musela mít. (Mimochodem vlastnost, co mi zůstala dodnes).  Často se mě ptáte, jaký byl můj první výběh. Dost mě mrzí, že jsem si to do žádného deníčku nezapsala, protože si to ani trošku nepamatuju. Takže to zas tak tragický a hrozný nebylo…. :-)

Běhání mě již po chvíli pohltilo natolik, že jsem začala běhat každý den a začala na sebe klást větší a větší nároky. Začala jsem se zaměřovat na rychlost, kilometráž, až jsem se jednoho dne rozhodla přihlásit na svůj první závod. Svůj první běh si moc nevybavuji, co si ale pamatuji pořádně, byl ten večer,  když jsem seděla s našimi v obýváku, brouzdala po internetu a spontánně klikla na reklamu nočního závodu „night run“ a záhy poslala svou registrační přihlášku. 

"Motivace je to, díky čemuž začnete.

Zvyk je to, díky čemu v tom budete pokračovat"


Jak již jste si zřejmě všimli, dva roky zpět jsem se zase po nějaké době odhodlala vrátit na cestu  “úspěšného mladého běžce”, z které jsem před pár lety díky neustálé chuti zkoušet něco nového, tak nějak seběhla. Víte, jak tomu bývá - dokud si člověk sám nevyzkouší a neosahá vše, co by jej mohlo bavit, nemůže si říct co ano, co ne, a už vůbec si nemůže vážit toho, co měl…. Což vám asi kromě hluboké myšlenky neřeklo téměř vůbec nic, a proto Vám povím celý svůj příběh hezky od začátku.

 

 

Ke sportu jsem byla vedena aktivní výchovou mých rodičů už jako malé dítě. Od jízdy na kole, turistiku od malých kopečků až přes extrémní dlouhé túry v Tatrách, kolečkové brusle, zimní sporty,  lyže, snowboard, výjezdy do Alp a mohla bych pokračovat… (S výjimkou gymnastiky a plavání, to našim vyčítám dodnes :-D)  Zkrátka jedno velké aktivní dětství, které bych přála né jednomu z Vás. 

Rodiče mi dali opravdu obrovský sportovní základ a já se tak později,  mohla rozhodnout téměř pro jakoukoliv z sportovních aktivit. A jelikož jsem už tenkrát nesnášela stereotypy -  vyzkoušela jsem rovnou řadu z nich. Přes házenou, volejbal, tancování – od břišních, country tanců k street dance, až k závodní hře badmintonu, u kterého jsem vydržela asi nejdéle.  Pět let strávených v hale později zakončil rostoucí věk a jakási touha odtrhnout se od klasiky a zkusit pro změnu zase něco jiného. (Toho PRO ZMĚNU si všímejte jo:-D ) ….

 

Měla jsem do závodu tak 2 měsíce. Žádný profi tréninkový program, žádné znalosti, ale zkusila jsem to a hned se mi na trati 10 kilometrů podařilo urvat čas 43 minut a svou PRVNÍ BRONZOVOU MEDAILI!   Brečela jsem radostí nejen já, ale i můj táta……..

 

Díky tati, že si stál vždy po mém boku, byl si mou oporou a prožíval se mnou všechny momenty úspěchů”

Byla jsem šťastná a měla jsem opravdu obrovskou chuť dostat se dál. Neřízený vlak se rozjel a vy si asi dokážete představit, jak ho řídila Markéta, když si něco umanula. Jeden úspěch, vystřídal další a se závoděním se mohl roztrhnout pytel. Co víkend na startovní čáře, to víkend s medailí na stupni vítězů. Po půl roce „běhání jen tak pro sebe“ se mi podařilo vyhrát dva české poháry v běhu do Vrchu v kategorii Juniorů, druhé příčky na různých mezinárodních závodech, uběhnutí svého osobního rekordu na trať 10 kilometrů, který byl v té době 37:50, až k vítězství na Mistrovství Republiky v Extrémním 24 hodinovém Horském Maratonu, kde jsem na Lysou Horu vystoupala během jedné noci 10x.

 

Šlo to tak v uvozovkách “samo”– neříkám, že jsem nemakala, to vůbec ne, trávila jsem tréninkem okolo 3-4 hodin denně (což nebylo úplně ideální a nedávalo smysl, to už  vím), ale jelikož jsem to dělala s ohromnou radostí a láskou, šlo to zkátka skvěle……. Tak skvěle, že mě to po roce přestalo bavit a já chtěla jít zase o kus dál…..  

 

“Posedlá fotkami krásně vypracovaných bikiny fitnessek na sociálních sítích mě postupně od běhu přemohla touha stát se jednou z nich.” 

 

 …… V té době jsem neměla nejmenší tušení, co za těmito fotkami stojí. Tak jsem si tuhle modelkovskou průpravu, chtěla vyzkoušett na vlastní kůži.  Na cvičení a dřinu jsem byla zvyklá, v čem jsem se však nevyznala vůbec, byla jakási celá systematická příprava a dieta, která v mém případě znamenala 7 dní v týdnu jíst okurky a tuňáka – proto jsem na to více doplatila, než uspěla. Díky mé skvělé neznalosti (která nikoho neomlouvá) nabrala dobrých – Zdůrazňuji DOBRÝCH – 12 kilo během dvou měsíců. Trénovala jsem stejně jako doposud, jedla zdravě jako PŘED závodní dietou a i přesto šla váha rapidně nahoru. Aneb jak se říká, žádný učený z nebe nespadnul a Jojo efekt byl v mém případě silnější, než já. Ale zdůrazňuji – VELKÉ ALE! Splnila jsem si další bod na mém seznamu životních přání a probojovala se na Mistrovství České Republiky v kategorii Bikiny fitness do 164 cm, kde jsem se umístila na pátém místě. Takže na to, jaká katastrofa to byla – to nebylo špatné.

  

 

 

Posilování a takové to lidské sochařství mě hrozně bavilo, ale chyběla mi v něm taková ta perlička, kdy si člověk hlídá sekundy, čas a  může si objektivně dokázat, že je zkárka nejlepší! :-D  Proto jsem hledala sport, (opět), u kterého bych mohla trénovat jak sílu, tak dynamiku a zároveň sledovat právě ty uběhlé vteřiny a překonávat sebe samotnou. Jednoduše jet na výkon, ne na vizualitu a zase dřít.  Tuhle mezeru vyplnil Crossfit, kde jsem zapojila jak cvičení s vlastní váhou, hrazdu, tak také těžké osy a gymnastiku.

​"Sport, který z Vás dokáže udělat jakýsi flexibilní stroj. To pro mě byl Crossfit"

​Crossfitu jsem se věnovala přes rok a půl. Dokonce se mi také povedlo úspěšně absolvovat zahraniční závody, kde jsem se umístila na hezkém čtvrtém místě. (Takže další puntík na seznamu přání odškrtnut). Tento styl tréninků mě opravdu bavil a stále baví. Jen potom, co jsem prodělala první zranění, jsem začala být opatrnější a crossfitové prvky začala zařazovat doplňkově a vrátila se spíše ke kondičním tréninkům a  běhu - A jak se říká, vše se děje z nějakého důvodu, a mě tato cesta přivedla zpátky tam, kde jsem teď.

 


Ani nevím, jak se to vše rychle semlelo, ale stalo se. Rozhodla jsem se to vzít právě od toho přetrhnutého provazu, kde jsem jej těch pár let zpátky přetrhla. Sepsala jsem si běžeckou přípravu, poprosila trenéra atletiky o pomoc, a začala trénovat.

Díky ŠEVČO! #Ševčateam

Kdyby mi ještě někdo v lednu řekl, že v březnu budu zpátky v nějaké přijatelné kondici a svůj první závodní víkend budu dvojnásobnou absolutní vítězkou, budu odcházet s traťovým rekordem, dostanu se k překážkovým závodům a dokonce skončím 6tá mezi profíky na mistrovství světa? – Jo, tohle bych Vám stěží věřila. Byla jsem plná obav, že to nezvládnu, že na to již nemám. Ale opět jsem si dokázala, že když člověk opravdu chce… Dále už to asi znáte..

Tak kašlete na negativní myšlenky. Neposlouchejte ten pochybný hlas,  co vám říká, že to nezvládnete a hlavně se vykašlete na všechny, co Vás ve vašich snech nepodporují. Jsou to vaše sny, vaše úspěchy. Jestli to tak opravdu cítíte, běžte si pro ně a splnte si své sny!  Život je jen jeden, tak z něj vezměte co nejvíce!

 Bagi

  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon
  • Black YouTube Icon